02/2026 Historické kalendárium

26. února 1928

Dne 26. 2. 1928 vystoupil na slavnostním koncertě v Lidovém domě v Moravské Ostravě vynikající český houslista Jan Kubelík (1880-1940). Po přestávce trvající necelé dva roky přijal nabídku, aby zahrál před ostravským publikem. Zejména při virtuózních skladbách Niccolò Paganiniho (1782–1840) prokázal J. Kubelík výjimečné mistrovství a brilantní techniku. Právě tyto efektní skladby měly největší úspěch u širokého obecenstva. Kubelík sklidil velký obdiv posluchačů, kteří si bouřlivým potleskem vynutili několik přídavků.

23. února 1940

Dne 23. 2. 1940 zatklo ostravské gestapo v areálu přívozské petrolejky v blízkosti hlavního nádraží pět zaměstnanců, kteří se podíleli na ilegálním šíření letáků KSČ. Dva z nich – Emil Draus a Vojtěch Gembík – zahynuli v roce 1942 v koncentračním táboře Osvětim. V souvislosti s touto odbojovou činností v petrolejce, továrně na zpracování ropy a ropných derivátů s přibližně 220 zaměstnanci, bylo zatčeno v období mezi prosincem 1939 a březnem 1940 celkem 40 osob. Osmnáct z nich nepřežilo věznění v koncentračních táborech a nacistických věznicích.

Příloha: Současný stav pomníku obětem 2. světové války z řad zaměstnanců odhalený v roce 1952 v areálu bývalé petrolejky v Přívoze.

22. únor 1948

Již od počátku roku 1948 stoupalo politické napětí ve společnosti. Bylo zřejmé, že komunistická strana se rozhodla ještě před volbami získat mocenský monopol. Po podání demise 12 nekomunistických ministrů 20. února a komunistických manifestačních stávkách o den později ovládla bezpečnostní situaci v Ostravě zcela Státní bezpečnost. 22. února zabavila bez souhlasu ostravského státního zastupitelství nekomunistické deníky Hlas a Nové Slovo, kvůli tomu, že zveřejnily články kritizující tehdejšího předsedu čs. vlády a předsedu KSČ K. Gottwalda za jeho projev na manifestaci na Staroměstském náměstí v Praze 21. února, kde nepravdivě objasňoval příčiny vládní krize a činnost bezpečnostního aparátu, který se stal nástrojem komunistické strany. 

20. únor 1975

Ve večerních hodinách dne 21. února 1975 byla slavnostně otevřena nová výpravní budova stanice Ostrava hlavní nádraží, která nahradila původní historickou budovu z 19. století. Nová hala je ukázkou doznívajícího bruselského stylu v Ostravě a v době otevření byla nejmodernější nádražní budovou v Československu. Stavbu projektoval brněnský architekt Lubor Lacina ve spolupráci s akademickým sochařem Vlastou Doušou. Součástí návrhu bylo i stylové interiérové vybavení. Dominantním prvkem výpravní budovy je prosklené průčelí, kde byly umístěny monochromní vitráže Oldřicha Vašici, odstraněné při pozdější modernizaci budovy, které představovaly různá období z historie Ostravy. Budova se do okolí otevírá pergolou, uprostřed s kruhovým světlíkem, v jehož středu se nacházela kašna s bronzovou plastikou ve tvaru květu Sylvy Lacinové-Jílkové.

17. únor 1958

V pondělí 17. února 1958 ve tři hodiny ráno zemřel ve fakultní nemocnici v Olomouci ve věku nedožitých 91 let básník Petr Bezruč. Do nemocnice byl převezen 31. ledna z Kostelce na Hané, kde žil trvale od roku 1939. Tělo zesnulého bylo vystaveno v hale ostravské Nové radnice, kam se s ním přišly během necelých dvou dní rozloučit desetitisíce lidí. 21. února se zde konal hlavní pietní akt, kterého se účastnili také vysocí straničtí funkcionáři v čele s ministrem školství a kultury Františkem Kahudou. Téhož dne byl básník pohřben v Opavě za účasti několika desítek tisíc obyvatel Opavy a širokého okolí.

14. únor 1919

Když se v r. 1918 rozpadla rakousko-uherská monarchie a řešila se budoucí státní příslušnost východního Slezska, vytvořily německé politické strany tzv. Delegaci německých stran východomoravsko-slezského průmyslového revíru.  Za Moravskou Ostravu byli v delegaci advokát L. Brixel, dr. G. Fiedler a dr. K. Richter. Delegace se snažila prosadit požadavek vytvořit z ostravsko-slezské průmyslové oblasti neutrální samostatný stát pod protektorátem Společnosti národů, který 14. února 1919 přednesla zástupcům mezispojenecké komise v Těšíně. V písemné podobě bylo pak memorandum předáno také prezidentu USA W. Wilsonovi. Delegace se v něm a v dalších pamětních spisech snažila poukázat na ekonomickou neúnosnost rozdělení dosud jednotného hospodářského celku. Komisi předala i podrobné návrhy mezistátní úpravy příštího postavení Těšínska a Ostravska a jeho ústavy, mj. bezcelní dovoz potravin a surovin a vývoz zdejších průmyslových výrobků.  

14. únor 1993

14. února 1993 zemřel v Německu Julius Zuckermann, syn zakladatele ostravské továrny na čokoládu a cukrovinky ZETT Isidora Zuckermanna. Za otcova života se Julius Zuckermann na chodu továrny nepodílel. Na konci 20. let odešel do Polska, kde si otevřel vlastní čokoládovnu s názvem Zettia. Po její likvidaci odešel do Prahy, kde působil jako ředitel výroby pobočky švédské čokoládovny Kanold. Nabídku na převzetí vedení jedné z největších olomouckých čokoládoven Olfedo odmítl a v r. 1936 v Praze otevřel vlastní továrnu na výrobu čokolády a cukrovinek Zuko. V prosinci 1941 byl z rasových důvodů zatčen gestapem a odeslán do Terezína. Stejný osud potkal zakrátko i jeho manželku Helenu a dceru Zuzanu, které později zahynuly v Osvětimi. J. Zuckremann prošel několik koncentračními tábory. Při tzv. pochodu smrti z Buchenwaldu jej dozorce postřelil do hlavy a následkem zranění úplně oslepl. Jako jediný ze čtyř dělí I. Zuckermanna přežil válku, vrátil se do Ostravy a pokusil se zpět získat čokoládovnu, která byla během války arizována. Komunistický převrat rozběhnutá jednání ukončil a továrna byla v srpnu 1948 znárodněna. 

9. únor 1998

V pondělí 9. února 1998 byla již potřetí během roku vyloupena pošta v Muglinově. Přepadení se obešlo bez zranění, maskovaní lupiči si krátce po půl třetí odnesli dvě stě tisíc korun. Po úspěšné akci skupina tří mladých mužů přepadla ještě pošty v Heřmanicích, Zvěřínku na Nymbursku a Michálkovicích. Byli vybaveni pistolemi, z nichž jedna měla tlumič. Při loupežích a na útěku používali kradená auta. Teprve na bezpečném místě přesedli do jiného vozu. 17. dubna se chystali vyloupit Českou spořitelnu v Háji ve Slezsku. Při přípravách nedaleko obce je překvapil poručík cizinecké policie René Vitásek, kterého chladnokrevně zastřelili a z místa činu ujeli. Dva z pachatelů, Karel Barčiš a Petr Hrubý, byli po dvou měsících pátrání dopadeni a v r. 2000 je krajský soud v Otravě odsoudil k 25 a 20 letům odnětí svobody. Třetího nepohodlného komplice Karel Barčiš zastřelil.

7. únor 1911

V úterý 7. února 1911 otevřel Jindřich Wasserberger ve dvou místnostech v přízemí novostavby J. Hejtmánka č. p. 457 na dnešní třídě 28. října kavárnu s restauraci. Podniku se zde bohužel nevedlo nejlépe, a aby zabránil úplnému krachu, rozhodl se jej přestěhovat. Dům č. p. 156 nebyl sice od domu J. Hejtmánka příliš vzdálen, ale jeho poloha na křižovatce v centru obce a blízko zastávky místní dráhy slibovala daleko vyšší návštěvnost. Od 10. října 1914 si tak mohli mariánskohorští obyvatelé zpestřit své procházky posezením v nové kavárně umístěné v nároží domu, která nesla jméno Merkur a fungovala zde až do r. 1928.

4. únor 2004

Během představení hry Scapinova šibalství v Divadle Antonína Dvořáka 4. února 2004 zemřel herec Jan Odl (nar. 17. 9. 1939 v Jaroměři), člen Divadelní společnosti Petra Bezruče. S herectvím začínal jako elév v souboru zájezdového Vesnického divadla a teprve potom vystudoval herectví na DAMU v Praze (1962). Po studiích prošel krátkými angažmá v Divadle Na Fidlovačce v Praze a v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově. Do Ostravy přišel v r. 1966. Vystupoval například v Idiotovi a Rozmarném létě. K jeho životním rolím patřila mimo jiné role Polonia v Shakespearově Hamletovi. V menších rolích se objevil i před kamerou.

2. únor 1946

V sobotu 2. února 1946 byl dopaden a deportován do Ostravy jeden z nejvýznamnějších členů ostravského gestapa Anton Leopold Steindorf. Jeho rodiče byli Poláci, sám se však vždy hlásil k německé národnosti a pod vlivem nacistické ideologie si změnil rodné příjmení Psczuk na Steindorf. U německé státní policie působil již od r. 1933. V říjnu 1938 se účastnil obsazování Opavy a hned v březnu 1939 se stal členem ostravské služebny gestapa. Od 1. července vedl oddělení II-A, které mělo na starost potlačování komunistických aktivit, levicového odbojového hnutí, sledování účastníků bojů ve Španělsku a pronásledování osob ze SSSR. Za jeho činnost jej 22. dubna 1947 Mimořádný lidový soud v Ostravě odsoudil k trestu smrti, a ještě téže noci byl popraven. Kromě 12 případů těžkého násilí na vyslýchaných a dalších trestných činů včetně vydírání jej žaloba vinila také z toho, že zavinil smrt asi 600 osob.