Znak města Ostravy

Heraldický popis (blason) znaku města Ostravy

Heraldický znak města se v současné době používá pouze při oficiálních a výjimečných příležitostech. Použití znaku města je možné pouze se souhlasem rady města podle zákona o obcích. K prezentaci města při kulturních, sportovních a jiných akcích se používá výhradně logo města Ostravy.

Popis znaku

V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. O původu ostravského znaku existuje několik verzí. Jednou z nich je, že figura bílého koně by mohla být zřejmě symbolem tranzitní polohy města. Jak známo, město v minulosti leželo na tzv. jantarové stezce, což byla nejdůležitější obchodní stezka vedoucí z Baltu k Dunaji a poté do dalších míst Evropy. Další verze hovoří o tom, že figura koně byla převzata pravděpodobně z rodového znaku prvního fojta a zřejmě lokátora Moravské Ostravy. Růže v erbu byla doplněna později, za olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497-1560). Každý ostravský městský obvod má svůj znak, což vychází i ze skutečnosti, že až do první poloviny dvacátého století byla řada dnešních městských částí samostatnými obcemi. Existuje také několik pověstí o tom, jak dostala Ostrava svůj znak.

Splašený kůň

Do kraje přitáhl jednou tvrdošíjný nepřítel a oblehl dobře opevněné město. Usiloval všemožně ztéci hradby, ale měšťané statečně hájili svého domova. Nepřítel neustoupil a v obklíčeném městě ubývalo vůčihledě potravin, takže naděje na vysvobození rychle klesla. Když již měšťané byli blízcí zoufalství, našel se mezi nimi jeden se šťastným nápadem, a to, aby křikem poplašili osedlaného, ale bez uzdy koně, a vypudili jej v noci jednou brankou mezi nepřítele. Lest záležela v tom, že nepřítel se shrne u této branky a bude očekávat zde také měšťany, zatím co tito vyrazí úplně z jiné strany. Návrh byl všeobecně přijat a ještě této noci proveden. Splašený kůň způsobil mezi nepřáteli strašný zmatek, čehož využili rychle měšťané, kteří vypadli z vedlejší branky a nepřítele lehce zahnali. Město bylo zachráněno a v městě zavládl veliký jásot. Na památku šťastné myšlenky dali si měšťané do znaku splašeného koně.

Zdroj: Pověsti Ostravska, edice Ostravica, Repronis 2005.

Na pomoc

Byl letní den. Slunce pálilo nemilosrdně a bylo parno až k zalknutí. Ostravští spěchali v potu tváře se svou prací na polích, ležících  mimo hradby města, neboť na obloze se objevil černý hrozivý mrak, nevěstící nic dobrého. A tu najednou se zde objevil člověk, celý uřícený a se strašnou úzkostí ve tváři. Krátkými a trhanými slovy začal měšťany prosit, aby všeho nechali a co nejrychleji jeli na pomoc Hukvaldským, jimž hrozí veliké nebezpečí ze strany nepřítele. Když to slyšeli měšťané, kteří byli vždy hodnými a věrnými poddanými hukvaldských pánů, dlouho se nerozmýšleli. Opustili okamžitě svou práci, popadli kosy a co měli po ruce, posadili se na koně, kterým ve spěchu ani uzdy nedali, a hnali se s větrem o závod k Hukvaldům. Tam dorazili právě o půlnoci. Napadli nepřítele ze strany, odkud nebezpečí nečekal, a přinutili jej k útěku. Zároveň vyběhla také hradní posádka, takže nepřítel byl na hlavu poražen. Za tento statečný čin propůjčil biskup měšťanům krásný znak, na němž byl znázorněn pádící kůň bez uzdy, který má připomínat bezuzdný útěk nepřátel od Hukvaldů a také rychlou pomoc ostravských měšťanů.

Zdroj: Pověsti Ostravska, edice Ostravica, Repronis 2005.

Města používala heraldické znaky již od svých počátků v dávném středověku. Tehdejší jednoduchá vyobrazení měla za úkol zejména odlišit danou lokalitu od ostatních a také potvrdit výjimečné postavení mezi ostatními, neboť heraldický znak byl často udělován panovníkem jako určitá pocta a privilegium. Pečetidla s městským znakem stvrzovala významné listiny, znaky zdobily městské vlajky i vojenské prapory. V dobách, kdy většina lidí neuměla ani číst ani psát, byl jednoduchý a srozumitelný heraldický znak i vizuálním podnětem, který pomáhal v obyvatelích budovat pocit sounáležitosti s určitou skupinou a městem. Jak se odvíjel čas, městské znaky byly různě měněny a doplňovány o nové symboly. Změnu v používání znaků přineslo devatenácté a dvacáté století. Své značky začali používat i jednotlivci a soukromé firmy. 
Města si své tradiční znaky zachovala a využívala je zejména při slavnostních příležitostech. Přesto i česká, moravská a slezská města začínají vedle svých tradičních heraldických znaků využívat loga. Průkopníkem mezi nimi byl Zlín, následovaly například Praha, Brno, Olomouc, Karlovy Vary nebo Kroměříž. Logo města má splňovat tytéž požadavky jako loga soukromých firem, má zaujmout a má být snadno zapamatovatelné.