Z ostravských Vítkovic až do New Yorku. Životní příběh malíře Emericha Mikesky
S prvním srpnovým dnem si připomeneme výročí narození Emericha „Riko“ Mikesky (1903-1948), rodáka z Vítkovic a pozoruhodné osobnosti výtvarného umění nejen meziválečného Československa. Životní cesta zavedla tohoto talentovaného krajináře a tvůrce působivých zátiší také do Berlína, Paříže a Londýna, aby se nakonec uzavřela až za „velkou louží“.
Emerich Mikeska náležel k polozapomenutému okruhu německy mluvících umělců v českých zemích v období před okupací a druhou světovou válkou. Malířství studoval na výtvarné akademii v Berlíně, tvořil také ve Francii, kde ve 20. a 30. létech zároveň vystavoval. Jeho obrazy tam ozdobily „Podzimní salon“ a „Salon nezávislých“. Domácí československá premiéra jej čekala v roce 1930, kdy pražská galerie André uspořádala Mikeskovu první samostatnou výstavu. Krátce poté se malíř významně podílel na přípravě norimberské výstavy sudetoněmeckého umění. Ani Emericha Mikesku neminul v jeho době tolik populární spolkový život. On sám byl spoluzakladatelem sdružení Junge Kunst (Mladé umění) a Prager Secession (pražská secese), aktivně navíc spolupracoval s ostravským Kunstringem (Umělecký kruh) a spolkem Scholle (Platýz). Mikeska se rovněž krátce věnoval výuce kresby.
Na rozdíl od značné části českých Němců zůstal Emerich Mikeska loajální republice i po událostech spojenými s podpisem mnichovské dohody a pozdějším vznikem „Protektorátu Čechy a Morava“. Na začátku druhé světové války uprchl do Velké Británie, kde mimo jiné udržoval kontakty s československou exilovou vládou.
Po komunistickém puči v únoru 1948 odešel do USA, kde krátce nato zemřel.
Mikeskovo dílo, ovlivněné jak středoevropským akademismem, tak volnější francouzskou modernou, je charakteristické častými přímořskými motivy, barevnými mozaikami, fazetami a dynamickými expresivními prvky. Znovu objeveno bylo až dlouho po malířově smrti. Jednu ze splátek tohoto pomyslného dluhu představovala tematická výstava Galerie výtvarného umění v Ostravě z roku 2018.
