Vyšel nový sborník Archivu města Ostravy

Předchozí díly sborníku jsou k dispozici v ostravském městském archivu i v Knihovně města Ostravy. Archiv města tuto publikaci vydává od roku 1963.

I letos se dlouholetý ostravský archivář Antonín Barcuch zaměřil na problematiku živnostenských inspektorů kontrolujících mj. pracovní podmínky zaměstnanců průmyslových i živnostenských závodů v letech před 2. světovou válkou. Jeho kolega Martin Juřica zpracoval pro sborník problematiku z časů nedávných, a to historii Městského výboru Socialistického svazu mládeže. Další zástupce Archivu města Ostravy Radoslav Daněk se zabýval otázkou výstavby sportovních zařízení v Ostravě, což je vzhledem k projektu stavby fotbalového stadionu na Bazalech téma velmi aktuální. 

Lukáš Lisník, ředitel Muzea Beskyd se ve svém letošním článku vrátil k osobnosti vítkovického závodního archiváře Jana Svobody a peripetiím, které jej provázely v období normalizace. Hned dva příspěvky připomněly letošní osmdesáté výročí ukončení druhé světové války. V prvním se Radomír Seďa z Archivu Ostravské univerzity zabýval problematikou ostravského gestapa a jeho konfidentů. 

Zástupkyně ostravských archivářek Jaroslava Novotná a Šárka Glombíčková zpracovaly nepříliš známou kapitolu z dějin ostravského odboje v Přívozských závodech minerálních olejů. Archeologové Zbyněk Moravec a Radim Švehelka se ve své studii zabývající se zbytky gotického otopného zařízení ze Slezskoostravského hradu vrátili ke starším ostravským dějinám. Dlouholetý ostravský pedagog Milan Ševčík společně s archivářem Martinem Juřicou zpracoval vzpomínky na někdejší Pedagogické gymnázium v Ostravě. Člen redakční rady sborníku Jan Sucháček zavzpomínal na zesnulého kolegu Jiřího Kováře.

---

Ukázka z publikace sborník Ostrava 39, autora Martina Juřici z textu s názvem „Dějiny Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Ostravě v období normalizace v letech 1970–1989.“

Některé organizace SSM pořádaly i tzv. „černé diskotéky“, které uváděli diskžokejové bez povolení. O těchto akcích se zmínil jeden z delegátů městské svazové konference v roce 1982 takto: „Pod pojmem diskotéka vidí (mládež, pozn. autora) bujarou zábavu chlapců a děvčat při řevu reproduktorů. Ubíjí hodnotu lidské zábavy, kterou nazýváme tanec.“  Naopak někteří funkcionáři SSM se snažili organizovat „ukázkové diskotéky“ např. ve vyhlášené kavárně Fénix v Moravské Ostravě.

„Krycí“ funkce SSM byla nejpatrnější u přehlídek Rocková Ostrava a Rock-fest pořádaných v 80. letech 20. století, na kterých se prezentovaly začínající kapely. Rock-fest 1986 se konal v klubu Žalák v Mariánských Horách. V tisku se o něm hovořilo takto: „Přehlídka rockových skupin je akcí, jejímž prostřednictvím Socialistický svaz mládeže přispívá k podchycení a ovlivnění kulturních potřeb a zájmů mladé generace v oblasti populární hudby a jejich uvádění do souladu s kulturně politickými cíli naší společnosti.“ Materiál připravený pro městský výbor strany a předsednictvo MěstV SSM, dokladuje, podobně jako výše zmíněný text, na první pohled neorganické spojení ideologie s méně konformní kulturní scénou: „Proběhlé kolo festivalu Politická píseň 1987 v kulturním domě Odra v Ostravě-Výškovicích se setkalo s dobrým ohlasem a podařilo se zmapovat vznikající nové soubory zájmové umělecké činnosti s rockovým zaměřením. Na základě těchto výsledků proběhne od příštího roku již také městské kolo Rock-festu“. Na ostravských Rock-festech vystoupily například skupiny Betula pendula, Buty (ta se následně představila na celostátním Rock-festu v Paláci kultury a sportu v Praze v roce 1988 v rámci sekce Talent rocku), Máta peprná, slovenská Bez ladu a skladu, Maratón, Klubíčko a Watt. Předkola Rock-festu se konala také v Parku kultury a oddechu na Černé louce. V lednu 1988 zde vyhrála skupina Ciment z Valašského Meziříčí a jako host vystoupila mj. pražská skupina Krausbery. Součástí přehlídky byly i diskuse s hudebními publicisty Janem Rejžkem nebo Jiřím Tlachem. Skupinám bylo umožněno natáčení skladeb v ostravském rozhlasovém studiu, a jejich odvysílání jak v regionálním, tak v celostátním vysílání.

Proslulou se stala ostravská folková scéna, z níž vynikli zpěvák a textař Jaromír Nohavica, Josef Streichl nebo Pavel Dobeš. Ostravským fenoménem byl Folkový kolotoč (1977–1984). Obvodní výbor SSM pořádal první ročník v roce 1977, kterého se zúčastnilo sedm vystupujících. Další ročníky již připravoval Klub mladých při DK OKD v Porubě. Hlavním organizátorem byla výrazná osobnost ostravské hudební scény Milan Kaplan. Právě díky tomuto festivalu se zviditelnilo mnoho interpretů, např. zmínění Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš, Josef „Pepa“ Streichl a Karel Plíhal. Další z oblíbených přehlídek tohoto druhu byla oblastní soutěžní kola Porty, opět zaměřené především na folkovou a country hudbu, které pořádal severomoravský krajský výbor SSM, a jejíž finále se konalo v 80. letech 20. století v Plzni. V materiálech městského výboru SSM se dochoval záznam jednoho ze zásahů vedení MěstV SSM do programu přehlídky. Funkcionáři nedoporučili texty „soudruha Pavla Dobeše“, jak dokument uváděl, k prezentaci na Portě 1981.

SSM také organizoval různé výtvarné, hudební, fotografické a čtenářské kroužky či oblíbené kurzy společenského tance. To vše většinou v rámci tzv. zájmové umělecké činnosti. Neorganizovanou mládež měl svaz lákat právě na sportovní a kulturní akce. Jak lapidárně pravil jeden z členů pléna MěstV KSČ, cílem bylo dostat mládež na hřiště nebo do závodních klubů místo „do hospody“.

SSM rovněž pořádal pořady Múzy a drogy, v rámci něj besedovali s mládeží odborníci a publicisté věnující se tématice omamných látek, a který svědčil o tom, že problematika narkomanie byla na Ostravsku živá. V roce 1972 byla mj. uzavřena smlouva mezi SSM a městskou správou Veřejné bezpečnosti o boji proti kriminalitě, zaměřená především na učňovskou mládež. Na plénu SSM v lednu 1973 bylo uvedeno, že trestná činnost mládeže je důsledkem „morálního narušení neestetických jedinců“. V tisku se uvádělo, že část mládeže nejraději vysedává v restauracích a svým vandalstvím poškozuje socialistický majetek. Důvodem měla být nuda a nezájem o „kvalitní využití volného času“. Zde měl sehrát stěžejní roli SSM, ovšem tento záměr se nedařilo zcela naplnit.