Sedmdesát let od otevření Lidové hvězdárny v Ostravě
Tradice amatérských astronomů na Ostravsku se datuje dlouho před červnem 1956. Oficiálně byla Astronomická sekce ustavena v roce 1921 a pracovala pod hlavičkou Přírodovědecké společnosti v Ostravě (PSO, založena roku 1908). Pravidelné schůze, pořádání přednášek a výstav časem přestaly amatérským astronomům stačit, bylo nutné vybudovat základnu pro všechny odborné aktivity a zejména pro uložení pozorovacích dalekohledů a ostatních přístrojů.
Základní podmínky pro umístění takového objektu byly dvě – dopravní dostupnost pro veřejnost a čistý vzduch pro nerušená pozorování.
Po několika letech organizované práce se zdálo, že se členové Astronomické sekce vlastní hvězdárny dočkají díky kolegům ze Zábřehu nad Odrou a členům Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva ve Vítkovicích už ve 40. letech 20. století. Probíhala jednání, byly vypracovány stavební plány k vybudování hvězdárny na kulturním domě ve vilové čtvrti Zábřeh-Družstvo. Tyto záměry však násilně přerušila okupace a vypuknutí 2. světové války. Při sčítání válečných škod po osvobození v roce 1945 bylo zjištěno, že rozsah poškození je značný a plánovaná stavba není možná.
Projekt výstavby lidové hvězdárny byl odložen a členové Astronomické sekce se opět zaměřili na popularizační činnost studia vesmíru. Konečně rozhodnutím Oblastní bytové péče a výstavby města Ostravy, komunálního podniku v Ostravě ze dne 10. 9. 1952 byl dán souhlas ke zřízení hvězdárny na střeše domu čp. 1887 na ul. Českobratrská (dříve Revoluční) v centru Ostravy. Místnost a hodinová věž s terasou na střeše pětipatrového obytného domu byly adaptovány na adekvátní základnu astronomů. Materiál na výstavbu darovaly různé místní firmy, Vítkovické železárny zhotovily kopuli a nespočet brigádnických hodin odpracovali sami členové Astronomické sekce PSO, kteří se také podíleli na vnitřním vybavení hvězdárny a umístili zde své astronomické přístroje a dalekohledy.
Od dubna 1955 sloužila novostavba hvězdárny k pořádání astronomických kurzů. Slavnostně byla pro veřejnost otevřena v červnu roku 1956, dokončovací práce se však protáhly až do roku 1958. Prvním ředitelem hvězdárny byl jmenován Ing. František Svěrák (1901-1977), tajemníkem Bedřich Čurda-Lipovský a později roku 1961 zastával funkci ředitele. Po jeho smrti v roce 1962 a po neshodách o vedení hvězdárny došlo k rozchodu aktivních členů Astronomické sekce PSO, ve vedení hvězdárny se vystřídalo několik osobností amatérské astronomie – Tomáš Pertile, Ing. Milan Vlček, jeden rok byla dokonce bezprizorní. V závěru fungování hvězdárny organizovala její činnost učitelka-lektorka Olga Dolanská, činnost se zaměřila na pořádání exkurzí pro základní a střední školy, zájemce ze závodů a navštívit astronomickou pozorovatelnu v centru města mohli také jednotlivci.
V 70. letech 20. století dostaly reálnou podobu návrhy na zřízení pozorovací stanice – observatoře pro vědecko-odborné práce, pro pedagogickou činnost v rámci Vysoké školy Báňské (VŠB) a pro všeobecnou popularizační činnost – Báňská měřící základna (BMZ). Zprávy o plánu výstavby planetária BMZ v Ostravě-Porubě a také změny na postu správců Lidové hvězdárny v Ostravě objektu neprospěly. Osvětová beseda NVO (později Obvodní kulturní středisko Ostrava) přestala časem její činnost podporovat a neprováděla ani minimální opravy. K uzavření hvězdárny pro veřejnost došlo k 1. 9. 1980 pro zanedbanou údržbu a rozsáhlou zchátralost. Definitivně byla Národním výborem uzavřena roku 1981. Dochované astronomické dalekohledy a pomůcky byly předány kroužkům mladých, které pracovaly např. při domech dětí a mládeže.
Dnes je dům na Českobratrské ulici spolu s bývalými prostory lidové hvězdárny v soukromém vlastnictví a Ostrava má svou astronomickou pozorovatelnu v Krásném Poli, která byla pro veřejnost otevřena
15. října 1980 a funguje pod názvem Planetárium Ostrava jako samostatné pracoviště Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO. Stopa ostravských amatérských astronomů je i přes smutný konec první hvězdárny nesmazatelná. A nic nevypovídá o Lidové hvězdárně v Ostravě více, než slova Ing. Dr. Jaroslava Klíra, ředitele železáren a jednoho z projektantů stavby, v časopise Lidé a Hvězdy: „Zdejší lid, celou svojí prací obrácený k černé zemi, si věru zaslouží, aby mu byl vybudován stánek, z něhož by mohl pohlédnout k jasu hvězd a v nekonečnost vesmíru“.
