Předání vysokého maďarského vyznamenání na Nové radnici
Za přítomnosti náměstkyně primátora Lucie Baránkové Vilamové předal dnes v reprezentativních prostorách ostravské radnice maďarský velvyslanec András Baranyai za účasti náměstkyně primátora Lucie Baránkové Vilamové Maďarský záslužný bronzový kříž obyvatelce Ostravy Taťáně Poljakové. Slavnostní události byl přítomen taktéž obchodní rada maďarského velvyslanectví Zoltán Környi.
Sedmadevadesátiletá Taťána Poljaková se narodila v roce 1929 v Mukačevu, které bylo tehdy součástí Československa. Její otec po návratu z první světové války vystudoval Univerzitu Karlovu, což Taťánu Poljakovou podnítilo k osvojení si slovanských jazyků. V průběhu svého života byla paní Poljaková pomyslnou spojnicí mezi Čechy a Maďary. Značnou část svého života prožila právě v Ostravě.
Studovala v Košicích i Bratislavě. Pracovala ve zdravotnictví, coby hematoložka a biochemička pomáhala v zaměstnání také svému manželovi. Její syn je psychiatrem a navázal tak na rodinný odkaz práce v medicínských oborech.
Paní Poljaková se výrazně angažovala rovněž na komunitním poli. Byla zakládající členkou ostravské místní organizace Svazu Maďarů v Čechách a na Moravě. V jeho rámci organizovala nejrůznější kulturní a společenské – především literární – události, z nichž některých se také aktivně účastnila. Sama totiž napsala dvě povídkové sbírky (Rodinné historie, Rodinné historie 2), inspirované vlastními životními zážitky a zkušenostmi. Povídkové texty pravidelně publikovala i v časopise Prágai tükör. Jde o pestré příběhy, nepostrádající humor, půvab a lidskost. Jsou to momentky a črty, které nejen pobaví, ale zároveň poučí učí. Ve svých textech oživuje vzpomínky na minulost a podněcuje čtenáře k lásce k maďarskému jazyku.
Mezi její oblíbené básníky patří Attila József, Endre Ady, Sándor Petőfi, dále Sándor Márai a Mór Jókai. Jeden z jejích oblíbených veršů, který odráží i její životní filozofii, pochází od Dániela Berzsenyiho: „Tvé bytí svítí jako hořící slunce, ale náš zrak se do něj nemůže zadívat.“
Její role v ostravském maďarském klubu přesahuje samotnou organizaci: Taťána Poljaková je osobností, která považuje předávání maďarského jazyka a kultury za své poslání, a to za účelem zachování identity. Jak říká: „musíme být hrdí na to, že jsme Maďaři.“
Dílo Taťány Poljakové, je příkladem pro Maďary žijící za hranicemi, jak lze zachovat a předávat maďarský jazyk, kulturu a hodnoty i mimo Maďarsko – s láskou, vírou a oddaností.
