Před 130 lety se narodil Vilém Stanovský – významný rodák a držitel Ceny města Ostravy

Vilém Stanovský spatřil světlo světa dne 27. 3. 1896. V Ostravě vychodil dvě třídy měšťanské školy (v tehdejším vzdělávacím systému mezičlánek mezi obecnou a střední školou, připravující studenty k dalšímu studiu na gymnáziu nebo odborné škole) a vyučil se truhlářem. Poté vyrazil „na zkušenou“ do světa, než krátce před vypuknutím požáru Velké války zakotvil ve Francii. Udržoval zde těsné vztahy s českou komunitou a už coby osmnáctiletý je zachycen na fotografii z krajanské demonstrace proti rakouskouherskému vyhlášení války Srbsku.

Na začátku první světové války se hlásí jako dobrovolník do řad české roty NAZDAR, bojující po boku francouzské armády, považované za první zárodek československých legií ve Francii. Coby pěšák prošel peklem válečného masomlýnku ve známých bitvách u Arrasu, na Sommě nebo Verdunu.

V roce 1915 se mladý Stanovský setkává s Milanem Rastislavem Štefánikem. Ten mezi českými a slovenskými dobrovolníky hledá adepty leteckého výcviku, kteří by následně vytvořili československou eskadrilu pod jeho velením. Stanovský neváhá. Eskadrila sice vlivem překotných událostí nakonec nevznikla, absolventi výcviku, včetně Viléma Stanovského, však byli umístěni k několika francouzským jednotkám na frontových letištích. Stanovský bojoval coby stíhací pilot nad Flandrami a prošel odborným výcvikem na několika leteckých školách. Při jednom z letů byl sestřelen, přičemž nouzové přistání zvládl za cenu zranění páteře.

Po vzniku samostatného Československa si zvyšuje kvalifikaci a vojenské vzdělání, od samých počátků republiky patří mezi aktivní tvůrce podoby prvorepublikových vzdušných sil. Zažívá zcela zasloužený rychlý hodnostní postup a vypracovává se až na velitele všech pilotních a leteckých škol československého armádního letectva.

Stanovského jméno se objevuje roku 1926 na stránkách československého i světového tisku. Důstojník se svým mechanikem Františkem Šimkem tehdy na stroji Aero Ab-11 s přezdívkou Modrý pták absolvoval okružní let třemi kontinenty. Na cestě Evropu, Asií a Afrikou uletěli 15 000 kilometrů. Šlo o skvělou reklamu pro tovární značku Aero i československé letectví jako takové.

Ve 30. létech Vilém Stanovský znovu rozšiřuje své vzdělanostní obzory, aby posléze sám učil taktiku letectva na Velitelské škole v Praze. Poté stojí v čele 6. leteckého pluku, v krizovém roce 1938 vybaveném také novými bombardéry B-71.

Po mnichovských událostech z podzimu 1938 a okupaci okleštěných českých zemí v březnu 1939 se Stanovský zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa, založené především důstojníky bývalé československé armády. Díky jeho aktivitám se nemalému počtu československých letců povedlo odejít za hranice okupované země, kde přispěli k bojovému úsilí spojenců. Už v prosinci 1939 je však Stanovský zatčen gestapem a po kratším věznění na brněnském Špilberku končí v koncentračním táboře Dachau. Ani tam však nerezignuje. Vplouvá do řad ilegální táborové organizace, kde díky znalosti francouzštiny a francouzských reálií chrání při falšování evidence životy francouzských odbojářů. Útrapy koncentračního tábora Stanovský se štěstím přežil a dočkal se vítězného konce druhé světové války.

V průběhu třetí republiky let 1945-1948 je Vilém Stanovský nejprve povýšen do hodnosti brigádního generála, posléze stojí v čele velitelství letectva 1. oblasti, a nakonec usedá ve funkci přednosty leteckého odboru ministerstva dopravy. Už tehdy k velké nelibosti nastupujících komunistů.

Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 se Stanovský díky široce uznávané odbornosti na svém postu nějakou dobu udrží. Dokonce pomůže několika československým letcům k zaměstnání u Československých aerolinií, což jim umožní zachránit se útěkem před očekávanou perzekucí. Na poradách Stanovský vyžaduje oslovení „vážení soudruzi a pane generále“. Během podzimu 1952 jej po vykonstruované provokaci zatýká StB. Po zcela nesmyslném a nespravedlivém procesu byl odsouzen za špionáž a velezradu k 17 letům vězení. Propuštěn byl po sedmi letech a sedmi měsících na amnestii u příležitosti zavedení nové socialistické ústavy v roce 1960. Generál Stanovský, který měl možnost smutného srovnání, považoval dle vlastních slov komunistické věznitele za vynalézavější než ty nacistické.

Po návratu z vězení Stanovský zarputile usiluje o svou rehabilitaci. Přechodné politické a společenské uvolnění ve druhé polovině 60. let se zdá být příhodnou dobou. Rozsudek proti generálu Stanovskému je roku 1969 skutečně zrušen. Kvůli průtahům ze strany prokuratury však toto zrušení vstupuje v platnost až v červnu 1972. Pouhý měsíc poté generál Vilém Stanovský umírá.

V listopadu 1967 bylo Stanovskému umožněno navštívit Francii a zúčastnit se tradiční vojenské přehlídky u Vítězného oblouku, kam byl francouzskou stranou výslovně pozván. Válečný odbojový vůdce Svobodné Francie a notoricky známý francouzský prezident Charles De Gaulle mu stiskl ruku se slovy: „Vím, kdo jste, generále a vím, co jste vykonal.“ Takové pocty se žádnému z Ostraváků nedostalo.

Za pozoruhodným životním příběhem Viléma Stanovského se ohlíží také náměstek primátora Zbyněk Pražák: „Jeden z paradoxů současné doby tkví v tom, že mnoho lidí dobře zná fiktivní seriálové či filmové hrdiny, ale skuteční hrdinové, kteří tady kdysi žili s námi jim zůstávají nepoznáni. Přitom právě Vilém Stanovský byl – snad mi odpustíte popkulturní příměr – takovým ostravským superhrdinou. Účastnil se zákopových i leteckých bojů, dával dohromady vzdušné síly nového státu, zapojil se do prvního, druhého a vlastně i třetího odboje. Nezlomen prošel podmínkami drsného věznění a navzdory nepřízni doby dokázal své jméno nejen očistit, ale i proslavit. Jsem na tohoto ostravského rodáka velice hrdý a těší mě, že v roce 2011 mu byla udělena Cena města Ostravy. Bohužel, už pouze in memoriam, dějiny mají zkrátka vlastní dynamiku,“ uzavřel Zbyněk Pražák.

Slavnostní akt k uctění nedožitého 130. jubilea Viléma Stanovského se konal u jeho památníku v Dolních Vítkovicích, slavnostně odhaleném na počátku října 2014. Důstojné vzpomínky se zúčastnili také zástupci vedení statutárního města Ostrava.