Ostrava už po sedmadvacáté vřela divadlem

Tehdy se režiséři Juraj Deák a Radovan Lipus a dramaturgové Marek Pivovar a Alice Taussiková z činohry Národního divadla moravskoslezského rozhodli, že má-li se ostravské divadlo dočkat potřebné kritické reflexe, musí sem odbornou kritickou obec nalákat na pořádnou dávku divadla. A tu jim ve spolupráci s Divadelní společností Petra Bezruče, Komorní scénou Aréna a Divadlem loutek Ostrava, skutečně přichystali. A od té doby tak činí každoročně – za 29 let svého fungování se neuskutečnil pouze v období covidu.
Festival, který svým názvem odkazuje k tradičnímu ostravskému pivu a zároveň evokuje intenzivní divadelní vření, je určen výhradně odborné divadelní veřejnosti. Každoročně tak na něj přijíždějí kritici z celé republiky i z blízkého zahraničí, dramaturgové kamenných divadel a českých divadelních festivalů a nejpočetnější skupinu návštěvníků tvoří studentstvo divadelních škol – ať už z těch uměleckých (pražská Divadelní fakulta Akademie múzických umění, brněnská Janáčkova Akademie múzických umění a bratislavská Vysoká škola múzických umení), tak i z teoreticko-kritických oborů (divadelní věda na pražské Univerzitě Karlově, brněnské Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého v Olomouci či kulturní dramaturgie Slezské univerzity v Opavě). 
Letos festival během 5 dní nabídl celkem 15 inscenací a 3 rozborové diskuse, které jsou nedílnou součástí festivalu. Největší část programu tvořily inscenace našeho největšího divadla, Národního divadla moravskoslezského, které je hlavním pořadatelem festivalu pořádá. Festivalovému publiku představilo celkem pět inscenací ve všech třech divadlech – tři komorní inscenace v Divadle „12“ (Kardinální chyba, Podoba věcí a Soumrak nad krajinou), drama Ptáčci v Divadle Antonína Dvořáka a Krvavou svatbu Federica Garcíi Lorcy v Divadle Jiřího Myrona.
Festival diváky přivedl také do Divadla Petra Bezruče, kde mohli zhlédnout Nepřítele lidu, Krysaře a Pozdě příchozí, a do Komorní scény Arény na inscenace Tenkrát v Rusku, Ošklivec a Bůh masakru. Tři festivalová představení se odehrála také ve Studiu G. Toto nejmladší ostravské nezávislé divadlo do programu přispělo Perníkářem a Lebkou z Connemary, a hrála se zde také Ema, jež v tomto prostoru pravidelně hostuje. Posledním, kdo přispěl do festivalového programu, bylo Divadlo loutek Ostrava, a to inscenací pro náctileté publikum Pley Boyz. Vzhledem k tomu, že Divadlo loutek se věnuje především loutkové tvorbě a OST-RA-VAR je festivalem činoherního divadla, divadlo do programu přispívá pouze svými činoherními inscenacemi.
Ostrava se po dobu festivalu každoročně stává nejen místem intenzivních diváckých zážitků, ale také odborných diskusí o divadle. Všechny festivalové inscenace jsou totiž předmětem rozborových diskusí, v nichž zkušení teatrologové, kritici či dramaturgové analyzují nejen jejich přednosti či slabší stránky, ale uvádějí je do dlouhodobého kontextu tvorby daných divadel. V diskusích dostávají prostor k vyjádření také studenti a studentky, kteří občas úvodní slova teatrologů potvrdí a občas naopak nabídnou zcela odlišný náhled čtení dané inscenace. Letos byly rozborové diskuse celkem tři a festivalové diváky zavedly do nově rekonstruované Ostravice. A o tom, jak byly plodné, se můžete přesvědčit sami, vyšly totiž ve formě podcastů.
A pokud vás zajímá, které inscenace měly u odborné veřejnosti největší ohlas, pak to byl Thálií nedávno ověnčený Perníkář ze Studia G, Pozdě příchozí v Divadle Petra Bezruče, kteří jsou aktuálně úřadujícím Divadlem roku, a „domácí“ Krvavá svatba Národního divadla moravskoslezského. Pokud jste tyto inscenace ještě neviděli, rozhodně jejich návštěvu doporučujeme!