Ostrava přispěje k zachování unikátních technických památek

Památky jsou dokladem významu a vyspělosti výroby, techniky a hospodářství Ostravy na přelomu 19. a 20. století v celoevropském kontextu. Vykazují vysokou dokumentační, vědeckou i historickou hodnotu. Zastupitelé města na svém listopadovém zasedání schválili dar ve výši dvou milionů korun k pomoci tyto unikáty zachovat ve fondu muzea.

Stroje jsou nyní umístěny v kovárně-lisovně bývalé Heavy Machinery ve Vítkovicích. „Stroje nelze přemístit jako sestavený celek, je zapotřebí demontáže, přepravy a následného uložení, včetně očištění a konzervace. Součástí transferu je i vypracování projektu opětovné montáže strojů a vytvoření 3D scanu. Následná instalace v prostorách MUSEa+ je součástí projektové přípravy konverze VP4, VP6 a odlévací haly, připravované architektem Josefem Pleskotem. Strojírenství, zahrnující i areály kováren a lisoven, je bezpochyby jedním z nevýznamnějších průmyslových oborů na území ČR s dlouhou tradicí, a jedním z mála oborů, které se na hospodářském růstu území podílí i v současné době. Přesto fond kulturního dědictví typologické zástupce, jež by deklarovali vývoj oboru z hlediska architektury, technologií a strojního zařízení, téměř postrádá. Záchrana, přemístění a interpretace takto rozměrného, těžkého a technicky komplikovaného souboru památek v plánovaném rozsahu, je na našem území ojedinělá,“ vysvětluje Jan Dohnal, primátor města.

Trojici strojů, nazývaných parní divize, tvoří: parní rohový buchar Märkische Maschinenanbauanstalt, vyrobený v roce 1898, parní buchar WULKAN z roku 1902 a parohydraulický lis Davy-Brothers z roku 1908. Ministerstvo kultury ČR předmětné stroje zapsalo v roce 2005 mezi mimořádně hodnotné movité kulturní památky. Na jejich zachování se podílel vlastník strojů firma Skatlop, která převedla stroje do vlastnictví muzea. „Průmyslové dědictví tvoří nedílnou a nezpochybnitelnou paměť společnosti, do které se zapsalo prostřednictvím lidských osudů, architektury, uměleckých děl, technologií, krajinných změn nebo kupříkladu pomístních názvů. Zmíněné stroje jsou silným výrazovým a zároveň edukačním prostředkem, jsou nesmírně významné a dokáží po instalaci zachovat iluzivní paměť místa, Ostravy, jako bývalého průmyslového centra. Věříme, že budou stěžejním historickým artefaktem v paměťová instituci, která má ambice Ostravu reprezentovat, svým architektonickým ztvárněním a expozičním pojetím v celoevropském měřítku,“ dodává Naděžda Goryczková, ředitelka MUSEum+. 

Oba buchary byly využívány spíše ke kusové výrobě, oba jsou dochovány v autentickém stavu, bez pozdějších úprav a modernizací. Nejstarší z trojice parní rohový buchar byl vyroben v roce 1898 v německé firmě Märkische Maschinenbauanstalt. Jedná se o jeden z nejstarších bucharů, které byly ve Vítkovicích uvedeny do provozu a do současné doby neprošel žádnou úpravou. Sloužil ve vítkovické kovárně ke tváření výkovku rozehřátého na kovací teplotu při využití kinetické energie pohybující se části, tzv. beranu, na základě parního pohonu. Dopadovou rychlost získal beran vlivem gravitace a hmotnosti beranu (5 000 kg), která byla posílena silou vznikající tlakem páry. Buchar byl v provozu takřka devadesát let, do roku 1986.

Přes osmdesát let sloužil parní buchar Wulkan. Vyroben byl ve Vídni roku 1902 firmou Wulkan Wien a sloužil ke tváření zpracovávaného materiálu (výkovku) rozehřátého na kovací teplotu. K tváření využíval kinetickou energii pohybující se části, tzv. beranu s horním kovadlem, který je integrovaný s pístnicí a pístem parního pohonu. Dopadovou rychlost získal beran vlivem gravitačního zrychlení a hmotnosti beranu s horním kovadlem (6 000 kg), která byla posílena silou vznikající tlakem páry o tlaku 1,0 MPa na činnou plochu pístu (530 mm). Stroj byl v provozu až do roku 1986.

Trojici uzavírá parohydraulický lis Davy-Brothers. Ten byl vyroben roku 1908 v Sheffieldu v Anglii a kolem roku 1908 urazil 1 900 km z anglického Sheffieldu do Vítkovic, aby mohl být využit při výrobě železničních kol a železničních obručí. Jedná se o parohydraulický lis s převodníkem, propojený vysokotlakým hydraulickým potrubím. Lis sloužil ke tváření zpracovávaného materiálu (ocelového špalku) rozehřátého na kovací teplotu, využitím statické síly beranu lisu, pohybujícího se malou rychlostí. Lis vyrobený v roce 1908 sloužil k výrobě kol a obručí na témže místě až do roku 1986.

 „Ostrava dbá na zachování historicky cenných památek a snaží se je dochovat i pro generace příští. V letošním roce jsme učinili i první krok k záchraně chátrající historické sýpky, jedné z nejstarších dochovaných staveb na území města. Objekty byly odkoupeny a připravována je jejich rekonstrukce. Letos byla dokončena víc než dvouletá obnova památkově chráněné Grossmannovy vily, v roce 2022 byla po rekonstrukci veřejnosti zpřístupněna památkově chráněná bývalá městská jatka,“ uzavírá Jan Dohnal, primátor města.