Od popravy protikomunistických odbojářů z Ostravska uplynulo 75 let
Dne 1. 8. 1951 vyhasly na popravišti ve dvoře věznice Krajského soudu v Ostravě životy čtyř vedoucích představitelů takzvané „protistátní teroristické skupiny Miroslava Sýkory a spol“. Rozsudky smrti padly ve vykonstruovaném procesu, vedeném proti necelé stovce obžalovaných. Jedná se zřejmě nejznámější příklad komunistické justiční zvůle na Ostravsku.
Po nastolení komunistické totality v únoru 1948 začala v Ostravě na jaře 1949 vznikat síť tajné protikomunistické organizace, která se odmítala smířit s represivním režimem. Jejími zakladateli byli někdejší štábní strážmistr Sboru národní bezpečnosti (SNB), automechanik Jan Buchal, štábní kapitán československé armády Miloš Morávek, strojírenský úředník Miroslav Sýkora, úředník Vítkovických železáren Josef Polomský a štábní strážmistr SNB Ladislav Ceé. Dotyčným se podařilo vytvořit organizaci, do níž se zapojovali další příslušníci ozbrojených složek, úředníci a zaměstnanci místních stěžejních průmyslových podniků. Organizace měla ve vhodný čas otevřeně vystoupit proti totalitní moci a přispět k jejímu pádu.
Vzhledem k nedodržování konspiračních pravidel však ilegální skupinu velmi brzy infiltrovala Státní bezpečnost (StB), která byla politickou policií a civilní zpravodajskou složkou komunistického režimu. Její agenti rozkryli tajnou síť a v říjnu 1949 přistoupili k zatýkání, které se týkalo 90 osob. Odsouzeno jich nakonec bylo 85.
Připravovaný soudní „monstrproces“ probíhal podle sovětského vzoru, přičemž jedním z jeho hlavních cílů bylo zastrašit ty, kdo by se opovážili jakkoliv vzdorovat novému režimu pod kuratelou Komunistické strany Československa (KSČ) a jejích kremelských protektorů. Vyšetřovatelé při výsleších běžně používali fyzické násilí i silný psychický a emocionální nátlak. Tresty musely být exemplární. Jan Buchal byl dokonce přeřazen do soudního procesu s později popravenou Miladou Horákovou, někdejší národně socialistickou poslankyní. Oběšen byl ve stejný den jako ona – 27. 6. 1950.
Soud s ostravskou skupinou probíhal od 17. 7. do 31. 7. 1951. Miroslav Sýkora, Miloš Morávek, Josef Polomský a Ladislav Ceé byli odsouzeni k trestům smrti a již 1. 8. oběšení. Dále padlo 5 doživotních trestů a 75 trestů odnětí svobody od jednoho roku do 25 let. Většina odsouzených se dostala na svobodu až v roce 1960, po vyhlášení prezidentské amnestie Antonína Novotného.
Na Ostravsku se nejednalo o první ani jediný proces tohoto druhu. Již v září 1948 začal soud s činovníky Moravskoslezské župy sokolské. Tehdy ještě padly „jen“ podmíněné tresty, což vedlo k propuštění zúčastněných soudců.
Devět báňských odborníků již v roce 1952 takové štěstí nemělo. Vládnoucí režim zneužil sérii tragických důlních neštěstí a ve snaze zakrýt neschopnost stávajícího vedení Ostravsko-karvinského revíru (OKR) je obvinil ze sabotáže. Zmanipulovaný soud uděloval tresty smrti (později změněné na doživotí), i mnohaleté tresty odnětí svobody.
To jsou pouze některé případy komunistické perzekuce, která se někdy (poněkud paradoxně) obracela také proti části jejích strůjců. Ostrava ani v tomto nebyla výjimkou.
Video s podrobnějšími informacemi ohledně procesu s tzv. „protistátní teroristickou skupinou Miroslava Sýkory a spol“ zpracoval Archiv města Ostravy v rámci projektu SametOVA již v roce 2019.