Kavárna Elektra slaví sto let od svého otevření. Byla součástí Hornického domu
Dne 18. 11. 1926 byl v Moravské Ostravě otevřen Hornický dům, v němž začala téměř okamžitě fungovat známá kavárna Elektra. Ta se přes nejrůznější peripetie a několikeré stavební úpravy dožila dnešních dnů, přičemž stále patří mezi známé podniky svého druhu, doposud spojované s příběhem moderní Ostravy. Pojďme se tedy trochu blíže podívat na její začátky.
Druhá polovina 20. let 20. století přináší nebývalé hospodářské oživení. Jedním z ukazatelů rostoucí kupní síly obyvatel prvorepublikového Československa byl mimo jiné nárůst počtu kavárenských podniků různého druhu. Právě Ostrava patřila v tomto ohledu k více než příkladným městům. V periodiku Ostravský kraj se dne 11. 10. 1930 dokonce psalo následující: „Konkurence kaváren v Moravské Ostravě dostoupila vrcholu. Nedávno otevřena byla znovu opravená kavárna „Elektra". Před tím otevřeny byly nové dvě přepychové kavárny „Savoy" a „Fenix". Posledně otevřena byla opětně nová luxusní kavárna „Bocaccio". Kavárna „d´Europe" nechce zůstati pozadu a bude milionovým nákladem opravovati své místnosti. Všecky jmenované kavárny mají také své bary...Snad ani Brno ani Praha nemají tak vkusně vypravených kaváren jako Ostrava." Pro velký počet nejrůznějších lokálů a věčně pulsující noční život byla Moravská Ostrava nazývána „amerikánským městem".

Není tedy divu, že v takovéto atmosféře bylo se zřízením kavárny na patřičné úrovni počítáno rovněž v Hornickém domě, vystavěném na popud revírní rady ministerstvem veřejných prací ( přispělo 6 miliony korun) ve spolupráci se Svazem horníků. Návrh čtyřpatrové budovy, přístupné z Nádražní, Jurečkovy a Umělecké ulice vypracovali roku 1923 architekti František Kolář a Jan Rubý, ti samí, kteří stáli u zrodu podoby Nové radnice v Ostravě. Objekt krášlily sochy horníků a tavičů od Augustina Handzela. Vlastní stavba započala v září 1924.
Hornický dům byl především sídlem hornického sekretariátu, revírní rady a Družstevní banky. Monumentální objekt zahrnoval taktéž 14 moderních bytů, obchody, kino pro více než 760 diváků, kabaret, klubovny a v neposlední řadě právě kavárnu Elektra s barem Cristall-Pavillon.
Protože nebývalo zvykem, aby noblesní kavárna sídlila v zařízení typu Hornického domu, novému podniku se v tisku dostalo v době otevření rozporuplného přijetí. Mnoho redaktorů (kteří paradoxně nezřídka patřili k častým kavárenským návštěvníkům) vyjadřovalo (leckdy jménem horníků) pohoršení nad příliš nákladným pojetím a vybavením kavárny. Komunistický tisk psal o zradě na dělnické třídě a socialismu. Národnědemokratickým novinám zase vadilo pronajmutí kina v Hornickém domě do rukou německého majitele. Zastání se kavárna Elektra naopak dočkala v sociálnědemokratickém Duchu času.

Kavárníkem, na jehož bedrech provoz Elektry spočíval, se v listopadu 1926 stal Josef Semkovič, zkušený mistr svého oboru. Kromě Elektry totiž v Ostravě obhospodařoval taktéž úspěšné kavárny Praha a Savoy. Na chodu kavárny Elektra se v meziválečném Československu výrazně podílel Josef Čepek, dědeček později věhlasného herce Petra Čepka. Na kávu často dorazily známé osobnosti jako písničkář Saša Razov, autor ikonické písně „Ostravští chachaři". „Takového něco Praha nemá. Obrovská kavárna, neustále přeplněná, dole v soutereinu obrovský bar s „Jazzbandem" a blaseovanými hejsky a jejich „dámami". Skleněnou podlahou promítají barevná světla zespod na tancující," uveřejnila v prosinci 1926 pražská Samostatnost.

Až tedy půjdete někdy do Elektry na kávičku, pamatujte, že sedíte v kavárně s úžasnou historií a barvitým příběhem. V podniku, který pamatuje prvorepublikové časy „amerikánského města".