Cesty pěstounů...

„Již koncem roku 2024 a v prvních týdnech letošního roku je viditelný nárust počtu dětí, kterým je potřeba zajistit pěstounskou péči na přechodnou dobu. V evidenci Moravskoslezského kraje je v tuto chvíli cca 160 pěstounů na přechodnou dobu, kteří aktuálně pečují o 170 dětí,“ vysvětluje Lenka Honusová Russová, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí ostravského magistrátu.  

V Ostravě je celkem 1031 osob pečujících, kteří pečují o 1186 dětí svěřených do náhradní rodinné péče. Oddělení sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Ostravy eviduje v loňském roce 262 případů dětí, které byly svěřeny do náhradní rodinné péče. Existuje více forem náhradní rodinné péče, které se liší především mírou přijetí dítěte do vlastní rodiny, právy a povinnostmi pečovatelů. Jednou z dalších forem péče o děti, které se nemohou vrátit do svých biologických rodin, je dlouhodobá pěstounská péče.  Pěstoun při výchově dítěte rozhoduje o běžných záležitostech dítěte, zároveň má povinnost udržovat sounáležitost dítěte s jeho původní rodinou a osobami, které jsou dítěti blízké. Pěstouni dětem zajišťují péči a výchovu namísto rodičů, ale nejsou zákonnými zástupci dítěte. O dítě pečují po dobu, kdy je to potřeba, někdy až do jejich dospělosti.

Zdeněk Živčák, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví ostravského magistrátu k předmětnému dodává: „Co se týče dlouhodobé pěstounské péče, jsou v rámci kraje k dispozici asi čtyři desítky rodin, které jsou připraveny přijmout dítě do své péče. Nepoměr zmíněného počtu 170 dětí v přechodné pěstounské péči a 40 rodin pro péči dlouhodobou, logicky vyvolávají obavy, jakým způsobem bude pro všechny děti mladší čtyř let zajištěn nový domov. Starší děti, které svůj domov hledají, jsou také dosud umístěny v dětských domovech.“

Pěstouni jsou pro město nezastupitelní, Ostrava dlouhodobě uskutečňuje aktivity na podporu náhradní rodinné péče a vyhledávání nových zájemců o pěstounskou péči, připomenout lze kampaň Dejme dětem rodinu, viz https://dejmedetemrodinu.msk.cz/. Zájemci o náhradní rodinnou péči v Ostravě se mohou obrátit na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Ostravy, kde jim sociální pracovnice vysvětlí celý proces a jeho podmínky. V případě pěstounské péče zůstává rodičům rodičovská odpovědnost a vyživovací povinnost k dítěti. Pěstoun může uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče a na jejím základě získá podporu a pomoc při péči o svěřené dítě. Základní informace – Jak se stát pěstounem https://1url.cz/31YC8.

Příběh pěstounky Romany

Paní Romana vychovala dvě dnes již dospělé děti a rozhodla se přijmout do péče i Adélku. Jak se přihodilo, že nyní se rodina rozrostla o další dvě dívky? Přestože nedávné povodně jí vzaly vše a ztrácela veškerou energii, podpora a důvěra děvčat ji postavila znova na nohy. Adélka, kterou přijala do pěstounské péče paní Romana před čtyřmi lety, je stále v kontaktu se svým dědečkem a pravidelně ho navštěvuje. Pěstoun tak vždy do svého života přijímá i rodinu svého dítěte.

Paní Romana má velké srdce, Adélce chtěla maximálně usnadnit novou životní situaci, a tak většinu volného času věnovala nejen jí, ale i jejím kamarádkám z dětského domova – v rámci hostitelské péče si na víkendy začala brávat sestry Nellu a Danušku. Jak se dnes již děvčata přiznávají, dělaly všechno možné, aby se do domova vracely co nejpozději. Postupně si všichni zvykli být společně a navázali citová pouta. Přestože paní Romana již byla bez partnera, rozhodla se přijmout do pěstounské péče i kamarádky Adélky, a i jim poskytnout stabilní a láskyplný domov.

Vše probíhalo podle plánu až do září 2024, kdy povodně zaplavily jejich dům až po střechu a statik rozhodl o jeho demolici. „Nezbylo nám vůbec nic. Přestěhovaly jsme se k synovi, ztratila jsem veškerou energii. Snažila jsem se dívkám vysvětlit, že budou mít větší jistotu a pohodlí v domově, že takto nemůžeme být spolu. Ale tak moc toužily mít ty své pokojíčky a být jako rodina, že mě to znova postavilo na nohy. S pomocí sociální pracovnice se nám podařilo získat dočasně obecní byt a příspěvky nadací, což mi pomohlo překonat nejtěžší období. Začala jsem zajišťovat nové bydlení pro nás všechny, měly bychom se už brzy stěhovat,“ říká paní Romana a Adélka dodává: „Myslely jsme, že dům po povodni vyklidíme a umyjeme, ale když nám řekli, že se musí zbourat, tak jsme se začaly s holkama bát, že budeme muset jít zpět do dětského domova. Ale máme tak úžasnou tetu, že zařídila vše, co bylo potřeba, abychom mohly zůstat s ní.“

Toto těžké období ještě více upevnilo vzájemná rodinná pouta i vztah syna s dívkami, od té doby se navštěvují téměř obden. V rozhodnutí přijmout děti do pěstounské péče hraje souhlas ostatních rodinných příslušníků důležitou roli. „Syn byl z mého rozhodnutí původně v šoku. Ale jelikož jsme v té době spolu již nežili v jedné domácnosti, nebylo třeba jeho souhlasu. On je ale jako já, holky má rád a když je třeba, tak mi pomůže.“ Výchova dětí z dětských domovů vyžaduje pevné odhodlání, sílu a empatii. Děti si s sebou přináší prožitá traumata. Přestože tyto dívky vypadají spokojeně a neustále se chichotají, dozvíte se od nich, že přestože vlastní rodiče mají, pociťovaly více bezpečí v dětském domově a nyní jsou šťastné u tety Romany.

Dívkám to u paní Romany svědčí. Zlepšily svůj školní prospěch a mají s kým rozebírat nejen „holčičí záležitosti“, ale společně formují i představy o vlastní budoucnosti. V této domácnosti, dle vyjádření dívek, vyroste cukrářka, zdravotní sestra, kuchařka nebo číšnice. Paní Romana je vede k smysluplnému trávení volného času – věnují se sportu, hře na kytaru nebo kroužku dobrovolných hasičů. Zároveň mají služby na venčení pejska, který jim jejich péči vynahrazuje svým psím tulením.

Jeden z příběhů dlouhodobé pěstounské péče popsala Iva Sokolovská z odboru sociálních věcí a zdravotnictví MMO.