Historické kalendárium
22. března 1882
V novinách Ostravan byl zveřejněn počet žáků navštěvujících obecnou školu v Polské (dnes Slezské) Ostravě. Bylo to 1384 dětí a uvádělo se, že patřila co do počtu děti k největším v Rakouském císařství. Učilo 12 učitelů a jedna industriální učitelka. Vydržování školy stálo ročně přes 8000 zlatých. Vysoký počet školou povinných dětí souvisel s postupující industrializací Polské Ostravy a přílivem pracovních sil do dolů a jiných podniků. Učilo se ve školní budově na Baranovci, postavené v roce 1874. V čele školy stál v letech 1885–1907 známý vlastivědný pracovník, historik a organizátor školství v obci Karel Jaromír Bukovanský (1844–1932). Za jeho vedení se na škole pořádaly výstavy, škola sama zaslala v roce 1878 své exponáty na světovou výstavu do Paříže, žáci nacvičili a sehráli řadu divadelních představení, jejichž autorem byl K. J. Bukovanský. Školní budova, sloužící obecnému a měšťanskému, později základnímu školství do roku 1966, se nacházela po pravé straně dnešní Těšínské ulice ve směru od radnice k Dolu Trojice. V letech 1966–1977 ji používala Jazyková škola v Ostravě. Brzy poté bylo nutné budovu zbourat z důvodu silného poddolování a značného poklesu.
23. března 1892
V Kojetíně se narodil podplukovník Edmund Klímek, účastník odboje v době 1. i 2. světové války. Po vypuknutí válečného konfliktu v r. 1914 byl vyslán na italskou frontu, kde byl zajat a vstoupil do čs. legií. Po návratu do vlasti sloužil v československé armádě. Vrcholem jeho kariéry bylo jmenování velitelem kasáren na Hranečníku ve Slezské Ostravě a zároveň posádky Moravská Ostrava. Po okupaci a rozpuštění československého vojska pracoval od srpna 1939 jako zástupce ředitele kamenolomu v Olšovci u Hranic. Ihned se zapojil do odbojové činnosti v organizaci Obrana národa a stal velitelem kraje Moravská Ostrava. Dne 23. listopadu 1939 byl zatčen gestapem a následně odsouzen v Berlíně s dalšími šesti členy Obrany národa k trestu smrti, který byl vykonán 24. září 1942. Jeho jméno nese ulice ve Slezské Ostravě
27. března 1912
Říšská rada (poslanecká sněmovna) schválila změnu horního zákona z roku 1854, kterou se stanovila povinná čtrnáctidenní výplata mzdy dělníkům zaměstnaným v hornictví. Stalo se tak zásluhou sociálně demokratických poslanců z Ostravska Jana Prokeše (pozdější starosta Moravské Ostravy) a organizátora odborového hnutí Petra Cingra. Tento oprávněný požadavek byl zpochybňován zástupci rakouských uhlobaronů, kteří dovozovali, že by zavedení dvoutýdenních výplat znamenalo těžké ochromení rakouského horního a báňského průmyslu. Zapomněli však na to, že týdenní výplaty již byly zavedeny v severočeské hnědouhelné pánvi, v Německu, Francii, Anglii a v Belgii a tamější uhelný průmysl nijak neohrozily. Poslanci, kteří hlasovali pro změnu, uváděli, že to jen malý pokrok, neboť neuplyne mnoho doby a vláda i parlament se budou muset vážně zabývat minimální mzdou v hornictví, zřízením báňských inspektorů, a ustavením hornického soudu k vyřizování sporů mezi horníky a zaměstnavateli.
Foto: Obecná škola na Baranovci v roce 1926, vlevo od ní ředitelství Wilczkových dolů, v pozadí těžní věž Dolu Trojice.
Zpracoval: Archiv města Ostravy