Historické kalendárium
21. červenec 1914
Před Českým domem ve Vítkovicích se konala jedna z demonstrací, které vyplynuly ze zostřující se politické situace po sarajevském atentátu na rakouského následníka trůnu a vyhrocené česko-německé nacionální konfrontace. Čeští demonstranti se při ní dostali do potyčky s Němci a zničili vůz lokální dráhy s četníky a policejními úředníky. Četnictvo začalo rozvášněný dav vytlačovat přes Zábřeh a Hulváky do Mariánských Hor, kde se ho podařilo rozehnat. Při průchodu Hulvákami Češi rozbili okna na německé závodní škole. Pro obavy z odvetného útoku se zdejší občané rozhodli střežit místní českou školu. Nepokoje pokračovaly i následujícího dne, kdy došlo k ostrým srážkám policie s účastníky protestního shromáždění před hostincem U Koule v Mariánských Horách. Narůstající pouliční neklid v obcích na Ostravsku ukončilo až vyhlášení války 28. 7. 1914.
24. červenec 1866
Tři týdny po osudové porážce rakouské armády v bitvě u Hradce Králové začala pruská okupace Moravské Ostravy, trvající 14 dnů. To nebylo ve srovnání s jinými městy tak dlouho: Praha byla obsazena 74 dny, Opava s přestávkami 77 dnů, Brno dokonce 102 dny. Ovšem zátěž, vzniklá vojenskou přítomností Prusů, byla pro Moravskou Ostravu značná. Celkové náklady na ubytování a vyživování celkem 94 důstojníků, 3558 vojínů a 201 koní, kteří během dvou týdnů městem prošli, činily bezmála 11 tisíc zlatých. Stát ale uhradil jen necelou čtvrtinu těchto výdajů a škod. Pruští vojáci tehdy spotřebovali mj. téměř dvě tuny hovězího masa, 76 hl piva, 1356 bochníků chleba (po 3,10 kg), 370 kg tabáku a 810 kubánských doutníků, ustájení koní obnášelo 1140 kg ovsa, 1100 kg sena a 580 kg slámy. Okupace naštěstí proběhla bez vážnějších incidentů, nedocházelo k rabování ani jiným násilnostem.
26. červenec 1952
Zemřel horní inženýr a někdejší generální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů (VKD) Eduard Šebela. Narodil se v roce 1878 ve Štěpánově na Olomoucku, jako šestiletý přesídlil se svými rodiči do Čertovy Lhotky (pozdějších Mariánských Hor). Jeho otec byl slévačem ve Vítkovických železárnách, které jej finančně podporovaly ve studiu báňského inženýrství. Od roku 1912 působil ve funkci závodního na jámě Ida v Hrušově a po vzniku republiky se stal centrálním ředitelem VKD. V čele největší ostravské těžební společnosti zůstal až do roku 1939. V meziválečné době se intenzivně věnoval kulturnímu a uměleckému dění v Moravské Ostravě. Zasloužil se o vznik Domu umění, jehož sbírky obohatil darem několika cenných výtvarných děl. Podílel se na provozu české divadelní scény. Jako člen Pohorské jednoty Radhošť přispěl k rozvoji beskydské turistiky a lyžařství. Po vynuceném odchodu z VKD se stáhl do ústraní. Poslední léta života trávil na svém venkovském sídle v Kunčicích pod Ondřejníkem. Pochován byl 29. 7. 1952 do rodinné hrobky v Moravské Ostravě.
Popisek k ilustraci:
Starosta Moravské Ostravy Alois Anderka obdržel během pruské okupace roku 1866 mimořádné pravomoci. Díky jeho vyjednávacím schopnostem se podařilo minimalizovat hospodářské škody a uchránit obyvatelstvo před vojenskou represí. Za to, jak složitou situaci zvládl, jej po válce vyznamenal císař.
Připravil Archiv města Ostravy