Historické kalendárium

pro týden od 13. července do 19. července

14. červenec 1768

K tomuto dni datoval v Horním Benešově svoji rozsáhlou zprávu o stavu průzkumu uhlí u Polské Ostravy hormistr Johann Jacob Lutz. Ze zprávy vyplývalo, že Lutz z pověření vídeňské vlády zahájil s jedním tesařem a jedním horníkem hloubení šachty na starém kutišti, z něhož vytěžil 20 šeflů uhlí (tj. zhruba tři kubíky), které rozeslal ke zkoušce kovářům v Karviné, na Zámostí, v Moravské Ostravě a v Horním Benešově. Vyhotovil rovněž důlní mapu se zakreslenými zásobami uhlí, přičemž se tehdy uvažovalo o těžbě v horizontu 15 až 20 let. Lutz vyzvedával přednosti kamenného uhlí pro řemesla pracující s ohněm, neboť jeho užití vycházelo až pětkrát levněji než u uhlí dřevěného a navíc šetřilo zásoby dřeva v prořídlých lesích. Doprava na větší vzdálenosti uhlí značně prodražovala, proto se počítalo s odbytem nejprve jen v nejbližším okolí naleziště. Počáteční těžbu v plánovaném objemu 1680 šeflů ročně měl zajišťovat jeden zkušený havíř se dvěma nádeníky.

15. červenec 1923

V rámci oslav 30 let existence Veslařského klubu Perun v Přívoze se konaly mezinárodní závody na řece Odře. Účastnily se jich přední veslařské týmy, zejména VK Blesk Praha a ČVK Brno, dále pak ČVK Uherské Hradiště a ČVK Hodonín. V podvečer předchozího dne se konaly nejprve rozjížďky. Finálové závody startovaly u loděnice v Přívoze, cíl byl pod Masarykovým mostem v Hrušově. Za doprovodu koncertní hudby přihlíželo sportovním výkonům v parném nedělním odpoledni na 2500 diváků. Přestože v hlavním závodě čtyřek zvítězil pražský VK Blesk před domácím Perunem, v celkovém hodnocení se nejlépe umístil přívozský klub se třemi prvními a jednou druhou cenou. Mezi veslaři Blesku byl tehdy také Mirko Rašín, mladší syn politika a ministra financí Aloise Rašína, který se stal obětí atentátu právě začátkem roku 1923.

17. červenec 1925

V Moravské Ostravě v hornické kolonii Šalomouna se narodil akademický sochař a medailér, zasloužilý umělec Vladislav Gajda. Pocházel z rodiny výtvarně nadaného horníka a legionáře z italské fronty. V rodném městě se vyučil kamenosochařem. Po válce studoval na Státní průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a v letech 1949–1954 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Původně se věnoval hlavně figurální tvorbě, později i abstraktní a dekorativní plastice a reliéfu (např. Hřbitovní stéla ve Slezské Ostravě, výzdoba průčelí i interiéru Vysoké školy báňské v Porubě). V jeho díle se odrážela tradice průmyslového a dělnického Ostravska (mj. Havíř v ležáku pod slezskoostravskou radnicí), ale zahrnovalo i sociálně kritická témata a poetické motivy. Jednou z prvních Gajdových ostravských realizací byl Milicionář, osazený na dnešním Masarykově náměstí v roce 1962. Jako symbol komunistického režimu byla tato socha před koncem roku 1989 odstraněna a v pozdější době beze stopy zmizela. Vladislav Gajda zemřel 4. 1. 2010.

Popisek k ilustraci:
Sousoší dělníků, připomínající hornickou stávku na jámě Trojice z roku 1894, bylo instalováno na dnešním náměstí Dr. Edvarda Beneše v roce 1965 pod ideologicky zabarveným názvem Památník revolučních bojů. Dílo vznikalo již od počátku 50. let, kdy s ním V. Gajda vyhrál soutěž na památník, jenž měl být původně odhalen k 60. výročí stávky přímo před dolem Trojice ve Slezské Ostravě.

Připravil: Archiv města Ostravy