Historické kalendárium
21. listopad 1926
Dne 21. 11. 1926 byl uveden do provozu Hornický dům na Nádražní třídě v Moravské Ostravě, známý jako Palác Elektra. Budovu stavěla od září 1924 ostravská firma Kolář & Rubý podle vlastního projektu, na jehož úpravě se podílel pražský architekt Alois Kubiček. Průčelí z ulice Umělecké bylo osazeno čtyřmi alegorickými sochami havířů a koksařů z dílny Augustina Handzela. Investorem stavby byl Svaz horníků v Československé republice a nová budova sloužila jako sídlo institucí ostravsko-karvinského hornictva – odborového sekretariátu, revírní rady, rozhodčího soudu, ale i Družstevní banky. Nacházelo se v ní čtrnáct moderních bytů, obchody, kino s hledištěm pro 763 diváky, restaurace, kavárna a bar s kabaretem. Právě zábavní podniky, stejně jako nákladnost a do jisté míry i přepychovost stavby, se staly terčem kritiky levicově orientovaných redaktorů místních novin, jimž se nelíbilo, že by měl Hornický dům sloužit jako místo k „rozhazování peněz na dělnictvu vydřených".
23. listopad 1938
Dne 23. 11. 1938 byl jako jeden z důsledků mnichovského diktátu podepsán v Místku delimitační protokol mezi Česko-Slovenskou republikou a Polskem. Na základě tohoto dokumentu došlo k definitivnímu vymezení nových státních hranic v úseku slezských obcí Bartovice, Radvanice, Michálkovice a Slezská Ostrava. Doly Ludvík v Radvanicích a Michal v Michálkovicích zůstaly nakonec v okleštěné republice, ovšem Radvanice přišly navíc k záboru z října 1938 o 22 domů s 552 obyvateli z kolonie jámy Ludvík a Bartovice o 14 domů s 80 obyvateli. Polské vojenské kruhy přitom původně usilovaly o posunutí hranice záboru až na řeku Ostravici, respektive i za ni, v úmyslu zmocnit se Vítkovických železáren a Manesmannovy válcovny trub ve Svinově. V tomto směru ovšem narážely na hospodářské a politické zájmy nacistického Německa, které považovalo Ostravsko za vlastní sféru vlivu a připravovalo se k jeho ovládnutí.
24. listopad 1844
Dne 24. 11. 1844 se ve Ždánicích (okr. Hodonín) narodil učitel, publicista a historik Karel Jaromír Bukovanský. Více než třicet let působil na závodní škole knížete Salma ve Slezské Ostravě a významně se angažoval ve veřejném životě. Po svém příchodu do Slezské Ostravy v roce 1870 začal sběrem, koupěmi i samostatnými archeologickými vykopávkami budovat muzejní sbírku a položil tak základy ostravského muzejnictví. Byl též spoluzakladatelem muzea v Orlové. Publikoval na 400 článků v Opavském týdeníku a 13 samostatných knižních titulů týkajících se historie Slezské Ostravy, uhelného dolování, genealogie šlechtických rodů, prehistorie aj. Zapojil se do zdejšího spolkového dění, patřil k zakladatelům českého čtenářského spolku pro horníky (1871), pěveckého spolku Lumír v Moravské Ostravě (1881) či pěveckého spolku Záboj v Polské (dnes Slezské) Ostravě (1883). Organizoval zakládání mateřských škol, sbíral a vydával slezské lidové pověsti a pohádky. V roce 1898 jej císař František Josef I. vyznamenal Zlatým záslužným křížem. Zbytek života, do své smrti 12. 12. 1932, strávil v Kloboukách u Brna.
