Sdílení kol je mimořádně úspěšné
Sdílená růžová kola se stala fenoménem Ostravy. Systém bikesharingu patří v Ostravě k nejvytíženějším v České republice. Každé kolo si denně v průměru vypůjčí šest cyklistů. V Ostravě existuje 45 míst, kde si mohou zájemci kola půjčit a také vrátit. Cyklisté kola nejčastěji využívají pro krátké přesuny v centru města.
Stojan s koly na Prokešově náměstí. Foto: René Stejskal
První měsíc existence systému sdílení kol ukázal, že tato služba je v Ostravě velmi populární. Společnost Rekola, která systém provozuje, původně zřídila 39 míst se stojany, kde je možné kola si půjčit nebo vrátit. Nakonec vzhledem k velkému zájmu zvětšila počet těchto stojanů na 45. Nejvytíženější stojany jsou na Masarykově a Smetanově náměstí.
Prvních 15 minut výpůjčky je zdarma, za dalších 45 minut platí cyklisté 18 korun a šest korun za každou další čtvrthodinu.
Pro ty, kteří jezdí na sdílených kolech často, se nabízí možnost předplatného. Na rok se dá pořídit za 1199 Kč (cca 150 Kč za měsíc), za tuto cenu předplatitel získá nepočítaně jízd do 60 minut, a to nejen v Ostravě, ale i dalších městech, ve kterých Rekola systém provozují.
Společně s provozovatelem služby připravuje město Ostrava informační letáčky, které budou k dostání v pobočkách OIS, a také základní informace o ježdění na růžových kolech, které budou připevněny ve formě jednoduše pochopitelných obrázků přímo na stojanech. Občas se totiž stává, že cyklisté na zapůjčených kolech jezdí po chodnících nebo v protisměru a zapomínají, že jsou řádnými účastníky silničního provozu a platí pro ně dopravní předpisy.
Co je tedy při jízdě na kole nejdůležitější? Obezřetnost, opatrnost a ohled na druhé! To, že člověk sedí na růžovém bicyklu, přece neznamená, že může všechno. I cyklisté by se měli chovat v souladu s pravidly silničního provozu, které upravuje příslušný zákon. A když ho neznají, tak alespoň podle zásad, které vycházejí ze zdravého rozumu. Nikdo normální přece nemůže jezdit po ulicích v protisměru – a přitom zrovna tento nešvar se v Ostravě rozmohl. Nemůže také lítat jako zběsilý po chodnících a dělat si z chodců obyčejné kuželky. A vjet na kole na přechod a pak se divit se, že řidič projíždějícího auta, který to nemohl předpokládat, nestačil zareagovat? Také na pováženou!
Takže alespoň pár hlavních zásad:
- Po chodníku mohou jezdit pouze děti mladší 10 let, starší to mají zakázáno.
- Přechod pro chodce je pro chodce. To znamená sestoupit a kolo po přechodu převést.
- Cyklisté nesmí jezdit vedle sebe. To si mohou dovolit leda na cyklostezce.
- Cyklisté mladší 18 let musí mít při jízdě na kole ochrannou přilbu. To se naštěstí už vžilo.
- Při odbočování musí i cyklista dát napřed pažemi znamení. I kolo je vozidlo.
- Cyklista nesmí na kole blbnout!. Třeba jezdit bez držení, šňůrovat si to z leva doprava a podobně. - Nikdy ke kolu nepřivazujte psa! Když nečekaně škubne, nemáte šanci se na kole udržet.
- Při výjezdu ze stezky pro cyklisty musíte dát vždy přednost vozidlům. Uvědomte si, že neřídíte tankem!
To hlavní je ale mít jednoduše rozum. Hlava přece neslouží jenom k tomu, abyste měli na čem zapnout přilbu. Občas slouží i k myšlení. Při jízdě na kole ve městě se tato její funkce hodí dvojnásob.